Racio hlásí něco jiného než duše?

Stalo se mi, přišlo ku mně pozvání na setkání se známou duchovní bytostí.

Její existenci již nějakou dobu vnímám a byly doby, kdy si mne její přítomnost, v té době úplně čerstvá v ČR, přitáhla při vzniku jejího realizačního teamu.

Ještě ani stránky s propagací nebyly dokončeny a já už dychtila uslyšet to, co ji bylo naděleno shora. Obdržela jsem tehdy pozvání k virtuálnímu poslechu a zážitek byl božský.

Uplynul čas a přes bytost čistou a báječnou se objevila příležitost nová, od našeho bydliště málo vzdálená. Na setkání skutečné. V místě, které slibovalo báječný zážitek pod širým nebem.

Noc před tím, jsem malovala obraz, který jsme měla druhý den předat.

Ráno se začaly dít věci, finanční podpora zůstala někde mezi dráty a tak jsme se vydali za poznáním pouze s obrazem a nadějí, že to nějak dopadne.

Dopadlo. Otevřeně jsme sdělili, že částka, která je dobrovolně povinná by pro nás byla vysoká i kdybychom ji měli. Obraz jsem poslala po našem příteli. Smířeni s faktem, že tím to pro nás končí, jsme se vydali do zahrady. Po chvíli na nás kývají z okna známé tváře, že prý máme jít dovnitř.

Trochu potajmu a za velkého přispění onoho anděla jsme byli vpuštěni do sálu, který ani trochu neasocioval volnost ducha. Než jsme se stihli usadit, naše malá slečna zavelela jdeme pryč. Již mnohokrát mne uposlechnutí tohoto duhového dítka přesvědčilo, že tyto její spontánní reakce je radno poslechnout. Odešli jsme tedy dříve, než setkání započalo. .

Manžel odvedl děti ven do zahrady a já zůstala sedět ve foyer. Nejprve v křesílku, později na zemi. V okamžiku, kdy vystoupení začalo ze dveří vyběhli dva chlapci doprovázeni babičkou. Zaregistrovala jsem je v první řadě i díky nádherným šatům, které měla paní na sobě. Hovořila na vnuky velmi mírně a vysvětlovala cosi o zkušenosti, kterou právě udělali. Oba chlapci byli velmi smutní, ale vrátit zpět se odmítali. Mohlo jim býti asi deset let.

Odešli ven a já se ponořila do poslechu. Očekávání…

No to snad není možný, co mi to tou hlavou jede. Místo očekávaných nádherných pocitů z božských tonů mi cosi v hlavě klábosí.  Chvíli vynakládám veškeré úsilí za pomoci vyšší vyčistit si co se dá a věnovat se plně léčivé hudbě a pak se podvoluji.

Co to tady vyvádí, přijela do Čech vydělávat na čistotě úmyslů druhých?  Zdá se, že tam u nich už jí moc neberou.

Začínám si naslouchat s nadhledem a jen pozoruji co ještě se dozvím.

To si dělá srandu, vždyť tohle zpívá už od samého začátku, kdy sem zabloudila její první nahrávka, tedy omyl ta nahrávka tehdy předávala NĚCO, z tohohle mi běhá mráz po zádech.

Nějak se mi nechce dál poslouchat ani zpěv ani to co mi hučí v hlavě.

Asi po deseti minutách od začátku celé akce odcházím. Vracím se k rodině. Na manželovi již z dálky poznávám, že VÍ.