Dnes k ránu, již tradičně mezi 3 a 5 tou hodinou ranní, jsem se probudila v hlubokém smutku. I vedle mne spící Andulka tiše pofňukávala.

Jako bych se nořila do zmořené a udupané duše národa českého.

Hlavou se mi honily myšlenky nad nicotností a nedůležitostí toho. co v sobě náš duch nyní nese.

Nad naší neschopností prosadit se a chtít se prosadit, nad naší malomyslností prýštící z malosti národa ( tedy co do počtu) . Nad neochotou podporovat se navzájem a propagovat genia české mysli.

Proč máme stále pocit, že kdokoli z „cizáků“ kázající totéž co Ferda z vedlejší vesnice je moudřejší ? Tedy totéž za 10x vyšší cenu. Proč zakupujeme raději zboží s humbukoidní reklamou, byť zpoza moří, než bychom s hrdostí na našince zakoupili zboží jeho?

Kdy náš národ přešel z hrdosti Karla IV. do nevolnictví 21.století?

5 minutovka ze dne 23.12.13 a její inspirativní video s Panem J. Menzelem hovoří za vše.