Má ženská energie mi velí býti obecně prospěšná, lépe nezištně.

Po dnešním shlédnutí Inspirativního videa z 5 minutovky Jiřího Vokáče Čmolíka jsem však nevěděla, co s přijatými informacemi.

Hlavou mi běžela slova rozumu, že ono by se něco našlo. Vytvořit tzv. dojímací příběh např. o dětech v nemocnicích, jež každý večer usínají bez pohádky, neb ze své vlastní praxe vím, že toto již vážně není v silách zdravotníků ani při nejlepší vůli. Tedy šlo by to, na úkor dalších, pravda méně podstatných pro blaho dětí ovšem naprosto nezbytných pro systém, záležitostí.

Tento příběh vložit do stránek zabývajících se podporou vznikajících projektů se žádostí o zaslaní finanční částky na vytvoření CD s mluvenými uspávankami, na obal s grafikou atd. atd.

Podpořila bych tak jistě finanční proud tekoucí do naší rodinky i tím, že by část  zůstala pod střechou díky zapojení grafického umu našeho tatínka . Proč taky ne, uspávanky vznikly na popud našich úžasných dětí a tedy je na místě, aby radost z něho byla i jejich.

Jenže já to prostě NEumím. 🙂 Můj vnitřek se kroutí a duše zvrací.

Takže prozatím jediné, co mi to přineslo je zjištění, že to mohu udělat úplně jinak a jednoduše, bez toho , abych drnkala lidem na jejich strunu lítosti a tak z nich mámila penízky.

Věřím, že na to má vesmír stejný názor.

Za jeho i vaši podporu děkuji.

http://www.ted.com/talks/jessica_jackley_poverty_money_and_love.html