K ránu, asi kolem třetí hodiny, na mne sedlo rozjímaní vpravdě filozofické 🙂

Onehdá jsem si šla v jedné restauraci, jak se to říká, přepudrovat nosík. Místnustka ona měla dveře hned vedle dveří na pánské, jak jinak pootevřených ( zvláštní to jev a velmi častý). Skrze ně bylo mi možno nahlédnouti na řadu pisoáru přimontovaných na jedné stěně vedle sebe, čtyři tuším byly.

Cosi se změnilo a já coby muž vkráčel/a dovnitř. Postavím se k mušli, rozepnu zip u kalhot a konám svou potřebu. Do místnůstky vejdou další dva muži, jeden pro mne neznámý, zdravíme se mírným pokynutím hlavy. Druhý : no nazdár Fando, jsme se neviděli, že jo? Co včerejší fotbal, ty to zase mastili, že jo?  Dokonáno, zapínám kalhoty a s nashle a se uvidíme odcházím.

Dámy a teď ta situace na dámských…dvě řady protilehlých kabinek, bez dveří. 😀 Čau Maruš, jak se máš, a co děti? Rostou co? 😀 😀 😀

No usínala jsem dlouho 😀