Lépe řečeno vy se jich nechcete pustit. 🙂

 

Vypravili jsme se s dětmi na Petřín. Přes můj skepticismus bylo vše úžasné.

K lanovce jsme přišli ve chvíli, kdy byl právě umožněn nástup, byla poloplná, tedy místa jsme měli pěkná.

Benjamín se vykuleně díval, co je to za nový dopravní prostředek a zkoušel naučená slůvka: trambááj? nene….ššššhůůů…nene.

To je la nov ka… trambáááj 😀

Vyjeli jsme na kopec a ani zde nebylo přelidněno.

Užili jsme si krásné tři hodinky a že je čas jet dolů.

Domluvili jsme se, že vystoupíme na Nebozízku a dojdeme pěšky parkem.

 

A tam se to stalo 🙂

Hned u výstupu z lanovky cedule s nápisem Magická jeskyně.

Hmmm?

Prohlédli jsme panoramata od restaurace a šli naznačeným směrem.

 

Architektonicky zajímavý domek obklopený zelení ze starých anglických parků a před ním mladíček v čarodějném plášti.

S úsměvem nás láká dovnitř za cenu symbolickou. Platí pouze dospělí.

Porozhlédnu se po plakátech a něco uvnitř těla zaplesá.

Díla autora na mne hovoří již několik let zpátky a to velmi hlasitě a přesvědčivě.

Svět víl, Fenixů, jednorožoců, bohů a bohyní.

Děti mizí v útrobách domků za nadšených výkřiků: Tohle musíš vidět maminko.

Kráčím po točitém schodišti nahoru a je mi jasné, že se právě odehrává malý zázrak. Návrat do krajiny mojí dušičky.

Fotím jak prdlá.

Oči mi pomáhají splynout s místy v malbách a já scházím do sklepa.

Wauuu.

Tady bych chtěla bydlet.

Velkoplošná plátna mne okamžitě pohltí a já spíš padám, než usedám, do připravených křesílek.

Z reproduktoru se line hudba plná mgických zvuků.

O hodinu a půl později potkávám u dveří samotného autora, který hovoří ze svého privatu s nějakou Dámou.

Vyměníme spolu pár vět a odcházím s jeho podpisem na jedné z reprodukcí. (za dvacku )

 

To místo je zde: http://reon.cz/index.php?page=aboutcavern

a mohu-li mít přání, všimněte si petice za jeho zachování. 

Děkuji.

🙂