Zamyšlení na téma doba postní a utrpení Jesui.
Respektují každou víru (pokud se násilně nesnaží překonvertovat Nevěřící).
Aktuálně mne v kostelích zaujaly sochy Jesui, které jsou zahalené do fialové látky.
Domnívám se, že to souvisí s postním obdobím před Velikonoci. Uniká mi ovšem souvislost mezi obojím.
Edit: fialová je barvou pokání, půstu a pokory.
Zároveň mi, při pozorování tradic kolem Velikonoc, resp. doby od masopustu do Velikonoc, přišlo na mysl, zda by třeba Jesua „víc ocenil“, kdyby se lidi – následovníci jeho učení, při uvědomění si jeho objeti, víc radovali z toho, že dostali příležitost žít
Vede mne k tomu i osobní zkušenost křesťanských obci v Georgii, kde bohoslužby probíhají mnohdy i venku pod nebesy a vždy za zpěvu v rytmu jazzu. Říkají tomu Gospe love bohoslužby ( gospa je v chorvatštině bohyně a love? To ví každý že ♥️)
Osobně mi tenhle způsob přijde víc autentický a tudíž „uvěřitelný“.
…
Už můžete.
Btw. Při toulkách se strýčkem gůglem jsem objevila vtipnou tradici.
Holky to měly dobře vymyšlené. Posuďte sami.
Na Přeloučsku na Popeleční středu chodívaly ženy „prát zástěry“, což znamenalo, že rozpuštěným mýdlem natíraly tváře mužů, kteří se ještě nevyspali z masopustu. Kdo nechtěl být pomazán, musel se vykoupit penězi. Takto získané finance pak sloužily k nákupu sladkých likérů, které potom ženy společně popíjely.
Napsat komentář