Čejková, Čejkova nebo Čejka? 🤔
🤷‍♀️
Původně jsem chtěla napsat něco moudrého o tom, co by mohla způsobovat tato Česká rarita (rozumněj ,-ová), o energiích mezi mužem🧔 který ženě Dává své příjmení a s tím ji bere pod svou ochranu se vším, co s tím souvisí a pro ženu👩‍🦰, která přijme fakt, že se stává součástí Jiné tlupy se vším co s tím souvisí.

Dokonce jsem objevila i názor, že muž tím získává vlastnictví nad ženou. 🤔
Což prý, v případě, že přijme příjmení ve tvaru mužském nehrozí. 😲

Nadruhou stranu jsem četla úvahu, že právě to ,-ová tomu dodává ženskost.
💃🏾

Osobně to vnímám tak, že je mi transparentnost toho, že patřím k muži, kterého miluji, velice milá.
🥰

No a protože, jak vidíte, asi se na stejném pohledu stejně neshodneme, nenapíšu o tom nic víc 🤣
Dokonce ani moudrého.

www.ohnivazena.cz

#manželství #příjmení #majetnictví #zodpovědnost

Edit
V komentářích se mi objevilo toto.
Moc se mi líbí to osvětlení semantickým adjektivum, tedy žena k muži, toho jména, patřící 🥰🤗

„Máme to emancipované celou dobu. například seveřané mají: Olaf, syn Olafův je v rodu Olaffson. Rusko má Olafow (w je na půl cesty mezi u a v), a přidávají ještě jméno otce. Jelikož jsme lovci a sběrači, pokud právě doba nezeje v nějakém svěrači, potom muž díky Y sebeopravovacímu chromozomu je tou „zatuhlou“ (povšimněme si, že že slovo neobsahuje Cé-láskoň) stálicí, spíše tvůrcem a nositelem trvalého genomu, žena je skladatel a sběratel, který genom vybírá a rekombinuje. Takže k Rusku: Oleg Simjonovič Olafov je Oleg, jehož taťka byl Simeon a jsou z pokolení Olafa. U žen je to podobné právě kvůli genetice, avšak dodnes jsem nepochopil, proč nikdo nepochopil, že kupříkladu Těreškovová neexistuje. Kdysi dávno přišel muž z oblasti Těrešek a přijal to jméno. Jeho potomci se jmenovali Těreškův tedy Těreškov, ženy jistojistě Těreškova. Těreškova žena, dcera… Proč někdo Valentýně přikouzlil „ovová“, se mi nepodařilo dodnes pochopit. Počeštěný tvar vzniká pouhým emancipačním protažením á na konci, nikoli koktáním ovovovovovová. V češtině tak vznikne krásné přídavné jméno, které není přivlastňovací, nýbrž sémantické adjektivum, takže tím dochází k osvobození a dost statečné svobodě. 🙂 A Rusové? Mají prý ženskou koncovku bez Á, no tož to nevim, tedy…“