Prosincové tradice

Barborka a Naše svatá trojice

Když jsem byla malá v naší, se na počátku prosince, držely souběžně dvě tradice.

Navštěvovala nás, tak jako mnohé, trojice Mikuláš, Anděl a Čert. Popravdě jsem svou dětskou logikou úplně nechápala, proč do našeho bytu rodiče pouští toho podivného Špinavého chlapa, který řinčí řetězem, podivně huhlá a snaží se mě naučit být „napravit“, pod pohrůžkou pytle a únosu do pekla.

Oproti tomu princeznu Anděla a mužíčka s mitrou na hlavě, s moudrým a chapajícím pohledem, můj rozum vyhodnotil jako bytosti, které je fajn potkat. Navíc, když je zajímá můj pěvecký projev a rozdávají dobroty.

Vyrostla jsem a pochopila, že onen úmysl není úplně celý „špatně“. V podstatě mi, jako v mnoha dalších případech, chybělo jen vysvětlení pro pochopení.
Když se pak kolo života posunulo a přišel čas Strašit vlastní děti, hledala jsem způsob, jak jim vysvětlit, k čemu toto setkání s vlastní Svatou trojicí, má vlastně posloužit.

👹 Čert jsou naše vlastní stíny
🎅 Mikuláš predstavuje naši moudrou část
👼 Anděl jsou soucit, láska bez podmínek a bezpečí

Zjistila jsem, že takto podané vysvětlení, děti uchopily na první dobrou. Dokonce při dalším setkání s opravdu povedeným zástupcem pekelným, zazněla věta plná uvědomění: Maminko takhle strašidelný jsou moje stíny?

U mě dobrý.

Druhou tradicí bylo zavěšování punčoch na okno spojené s příchodem sv. Barborky.
Ta rozdávala drobné pamlsky bez podmínek. Naprosto nezištně během noci nadělila něco sladkostí a nějakou tu bramboru, cibuli a česnek, mimochodem skvělý základ na dobrou bramboračku, která byla v zimním období spíš požehnání, než cokoliv jiného, každému dítku, které si připravilo punčošku.

Tento zvyk k nám přišel z oblasti Českomoravské vrchoviny, odkud pocházela maminčina rodová linie.
A upřímně, byl a je mi sympatičtější, i když uznávám, že setkání s vlastními Bubáky alespoň jednou ročně, prospěje každému. Pokud je schopen, to celé pochopit.

Rozhodně symboliku počínání Barborky, která se podělila s ostatními o to co měla, tak nějak pro Pouhou radost z obdarování druhých, jsem dětem nijak zvlášť vysvětlovat nemusela. A velice záhy se objevily jejich tendence Barborce do její činnosti „fušovat“.

Ať se tedy kloníme k jakékoliv tradici, zkusme v ní objevit hlubší význam. Mnohdy je to potřebnější, než akt jako takový.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *