právě jsem se vrátila…ze spodní zahrady

ulehla jsem tam do trávy prorostlé mechem…ano i tato zahrada byla původně lesem a ten se odmítá vzdát svého území…a nechala na sebe svítit paprsky téměř poledního slunce…

cítila jsem na tváři jeho sílu a kdo tvrdí, že už je podzim, je podivín…

cosi ve mně zavelelo…chceš být zdravá, tak se svlíkej…zároveň zafoukal vítr, který mi vyhrnul sukni až k pupiku 

sundala jsem si tričko a celou plochou nahého těla…tedy až na srdíčko s křišťálu a tím vlastně nejspíš taky…jsem vstřebávala tu mocnou energii života…

děkuji