Po přibližně 40 týdnech v bezpečném, relativně stabilním prostředí ( teplota, vlhkost) bříška jsem se ocitlo ve Světě.
První nádech, do mých plic proudí vzduch plný neidentifikovatelných a pro moje buňky dosud neznámých částic včetně tzv. prachu. Navíc jeho vlhkost a to i okolí ani zdaleka nedosahuje toho, na co jsem bylo doposud uvyklé. Prostor kolem mne je svou velikostí nedozírný. Tak trochu se v něm ztrácím.
Berou mne do rukou, čímsi mokrým mne lechtají na bříšku. Potom mne rovnají a na chvíli mám cosi omotaného kolem hlavičky.
Jediným známým vjemem je melodie hlasu a tlukot srdce maminky. Vše ostatní je pro mne nové. Tento den je označen jako den 0. Jsem unavené a usínám.
Den 1, budím se v čemsi. Dotyk toho dráždí moji jemnou kůžičku a vysušuje ji. Ochotné ruce kohosi ji okamžitě natírají čímsi, co mi snad má částečně vynahradit ztrátu přirozené vlhkosti. Také kolem mého, nyní již přerušeného, spojení s tělem maminky, cvrndají cosi co studí. Znovu vnímám melodii a tlukot maminčina srdce. Usínám. Po probuzení se procedura opakuje.
Druhý den. Kdosi naznal, že je čas mne zbavit zbytků mé přirozené ochrany na kůži, mají k tomu speciální cosi co je doporučeno jinými kdosi. Maminka rezolutně odmítá. Už jen letmý kontakt s tekutinou obsahující pro mne nové složky je dostatečným zážitkem pro moje buňky.Po obvyklé proceduře se studeným čímsi, mne opět ochotně natírají a balí do čehosi. Než to dokončí dole na nožičce cítím něco velmi nepříjemného ( bolest se tomu říká) ohradím se a jsem kýmsi ubezpečováno, že to dělají pro moje dobro, aby zjistili, zda jsem zdrávo. Byla to fuška, usínám. Rytmus maminčina srdce a její hlas mne konejší.
Třetí den kdosi přišel na nápad, že je čas mne ještě více chránit před Světem. Někdy v budoucnosti, nebo třeba ne, bych se mohlo setkat s čímsi, co by mohlo ohrozit můj život. Maminka namítá, že je jistě ještě čas a že už minulé tři dny byly pro mne dostatečným zážitkem. Argumentem, na který ten kdosi strachující se o můj život, odpovídá nesouhlasným souhlasem s odkladem, jsou maminčiny zkušenosti z předchozích let.
…
O několik týdnů později.
S maminkou a několika dalšími mne povědomými z bříška hlasy jsme na jiném místě. Cosi okolo běží tak nějak v poklidu, ubylo procedur a přibylo mazlících rukou. Přicházím na to, že Svět ze dne 0 byl zmenšeninou Světa nynějšího. Tolik nových čehosi každý den má můj organismus ke vstřebání. Některá cosi k jeho nelibosti. Nešť blízkost mně již známých hlasů mi pomáhá to zvládnout.
Už zase má kdosi veliký strach o moje možné budoucí zdraví…
Napsat komentář