V posledních dvou dnech jsem měla příležitost číst dvě pojednání od dvou bytostí, kterých si za jejich bytí vážím, o tom, jak v současné době mnoho lidí dále sebou vláčí Ježíšův kříž. Ať již na bedrech nebo na krku, s vizí, že tak jeho smrt nepozbude svého významu.

Při svém poslání spolupracuji i s nanebevzatými mistry a dostalo se mi informace, že dávno tzv. přetahujeme. Že doby, kdy bylo tímto způsobem vhodné připomínat smrt Ježíše Krista již dávno minuly, neboť stačí naše pochopení, že zemřel za nás.

Zemřel za nás a tedy je zbytečné, abychom za živa umírali též. Chci se vyhnout polemikám o tom, kdo je a proč příčinou poněkud pokrouceného výkladu Ježíšovi smrti. Uznejte však sami, že by bylo tak trochu mimo selský rozum, aby Ježíšova smrt byla pro všechna následující pokolení důvodem k životu v programovém utrpení.  Tedy v podstatě prokletím.

Můžeme se  radovat?

Můžeme, dokonce je to jakási morální povinnost vůči němu, neboť to je to, proč on zemřel. Vzal na sebe všechny tehdejší Hříchy, aby jsme my mohli již tady na zemi prožívat ráj. A co dělají někteří z nás? Pravý opak. Úporně se drží vize, že ráj nastane až po smrti. Jenže si znovu dovolím zopakovat, že TA smrt již proběhla. V zastoupení samotným synem Boha.

Díky jsou na místě. A taky jej již z těch křížů konečně sundat.

Abych se vrátila k nadpisu. Před šesti lety k nám přišel Kryštůfek. Jeho pobyt u mne v bříšku provázelo několik zajímavých akcí. Nejen že se mnou přešel po žhavém uhlí, jeho jméno nám bylo posláno přes karty nanebevzatých mistrů. Je vám jistě jasné, kdo jsou jeho patroni. Po jeho narození se však děly mnohdy komické situace.

Narodil se s velmi starým a moudrým pohledem. Již v porodnici, kdokoli na něj pohlédl, z jeho rtů splynulo bezděčné Ježíííši. Při procházkách městem to bylo stejné. Jistě že moje děti, jako všechny, patří k těm dokonalým. A tak jsme se s tatínkem poměrně bavili.

V dalších letech se nám podobné příhody množily. První písnička, kterou Kryštůfek dokonale zvládl přezpívat ve svých asi tři a půl letech byla, světe div se, Narodil se Kristus pán, veselme se. A zpívá ji při každé možné příležitosti, bez ohledu na to, zda jsou Velikonoce nebo táborový oheň.

Korunu našim možným domněnkám nasadil on sám před necelými dvěma lety, když při jednom rozjímání z ničeho nic přistoupil k téměř Neznámému pánovi, v ruce desítku hřeb, jež našel bůhví kde, se slovy Tak už to stačilo. Nejspíš náhodou jsme, coby dospělí , chvíli před tím hovořili o našich vhledech ze života a ukřižování Krista.

O pár let později k němu přibyla sestřička. Jméno Anna Mária nám přišlo stejnou cestou. Kdo je její patronkou je též zřejmé a její Vztah k bratříčkovi? Mateřský. Kdybych ji nechala, ať dělá tzv. po svém oblékala by ho, krmila, myla. A Kryštůfkovi by to vyhovovalo. Oproti ní jsem matička drsoň. 🙂