Můj dokonalý život tady a teď.

A tak se stalo, že jsem uslyšela hlas své duše a ten ke mně promluvil.

Víš co je cestou tvojí duše? Víš jak žít?

Tvůj ráj je tady a teď.

Ano vím a tak to žiji.

Dům vonící dřevem, plný světla a zelených rostlin. S vodou zurčící uprostřed rádoby obývacího pokoje hned vedle krbu se živým ohněm. Všude pohoda a harmonie. Sedím v houpačce a vychutnávám si pohled do prostoru, který je nyní mým Domovem. Jeho kruhový půdorys vysílá měkkou energii. Každý v něm máme místo ke spočinutí i funkční prostor, pro plnění našich snů a poslání. 

Skrze otevřené dveře slyším zpěv ptáků v blízkém lese i šumění korun stromů v letním vánku.

Na louce voní kvetoucí kopretiny, zvonky a další úžasné rostlinky. Sluníčko se pomalu sklání k západu plujíce na blankytné obloze. Voda tekoucí kousek od domu je křišťálově čisté vody.

Kolem je klid doplněný švitořením dětí. 

Jsem tady a teď, jsem přítomný okamžik.

Mým posláním je být. Být přirozená, spojená s nebem, zemí, bohem a sama se sebou. A toto spojení ukazovat druhým, tak, aby i oni uvěřili, že vše je možné.

Že hranice přestanou existovat v okamžiku, kdy na ně přestaneme věřit.

Za tuto moji odvahu mi vesmír dává vše, čeho je mi třeba mírou vrchovatou. Matka země mi poskytuje své bohatství ve všech formách. I té finanční. Stále ke mně proudí bankovky těch nejvyšších hodnot i různých měn v množství bez omezení. Mám víc než potřebuji a tedy mohu s radostí sdílet s ostatními. Pro blaho bytí své i celé této báječné planety.

Bez námahy, lehce.

Již jsem si zvykla užívat všech darů této planety, můj oděv je ušit s přírodních materiálů, pohodlný a elegantní, přesně podle mého Já. Pro někoho možná vyzývavý a okázalý. Je můj.

Můj jídelníček tvoří pouze potrava, která je s láskou pěstována a chována. Rodový statek je zárukou úžasné energie . I kuchař vědomý sebe přispívá k tomu, že to, co do svého chrámu vkládám, je plné živé lásky Matky země.

Díky tomu, že věřím v sebe a v lásku vesmíru – boha, jsem stále zdravá a v plné síle. Naslouchám svému tělu a řekne-li si o odpočinek, dopřeji mu jej. Jsem pro sebe ta nejvíc důležitá.

Dopřávám si relaxaci a péči i z léčivých rukou druhých. Navzájem tak pečujeme o svá těla. Vyskytne-li se nějaká NE moc, hledáme její příčinu v duši. Se zbytkem si pak hravě poradí dary přírody.

Cestuji-li za svým poslání ,volím prostředky šetrné k přírodě. Jsou-li k dispozici tak elekromobily, letadla zajišťující rychlý a komfortní dopravu také šetrnými pohonnými hmotami.

Již jen náš pobyt mezi místními na těchto cestách u nich probouzí dávné vzpomínky na to, jak být sám sebou, jak intuitivně vnímat vše, co se děje a aktivně s tím pracovat.

Životním partnerem je mi muž, který mne přijal s mojí duší Divošky. S vědomím, že žije s Bohyní, která ví. S moudrostí sobě vlastní mi naslouchá a hýčká všechny moje podoby. Podporujeme se navzájem ve svých snech, respektujeme svoje území a sdílíme si myšlenky s důvěrou a láskou.

Je Bohem svého života. Je vědomý sebe. I jemu vesmír naděluje měrou vrchovatou, neb jde cestou svého srdce. Těší se báječnému zdraví a kondici.

Děti jsou našimi učiteli a zrcadly. Díky nim jsme pochopili lehkost žití. Bez manipulací, bez omezení, beze strachu.

Jejich přání se jim plní téměř okamžitě, s dětskou radostí je přijímají jako součást božího hry.

Žádej a bude ti dáno.

Ony jsou si jisté, že je pro všechny dost, ony vědí, že hojnost je bez mezí. Ony si to ještě pamatují.

Jejich duše si tuto stopu uchovávají i přesto, že rostou. Jejich spojení s Otcem je aktivní a přirozené.

Podporujeme je v jejich snech, podporujeme je v jejich individualitě. Učíme je pouze to, jak přežít v lidském těle a domluvit se s ostatními. Často používají řeči, kterým nejsme schopni rozumět. Ony mezi sebou ano.

Všem je nám vlastní respekt k přírodě. Vše co potřebujeme k našemu komfortnímu žití získáváme šetrnými způsoby. Vše co můžeme vrátit, vracíme. Alternativní získávání energií ze slunce, větru, vody, nebo země se stalo praktickou součástí našich životů. I toto je část plánu mojí duše.

Žiji tak, abych všem ukázala, že lze uctívat Zemi a zároveň si užívat báječných technologií. Že návrat k přirozenosti je také o pohodě a harmonii. Pryč jsou doby valch a studené vody.

Bydlím ve společenství stejně smýšlejících bytostí. I jejich příbytky jsou postaveny tak, aby co nejméně zasahovaly do cyklů Země.

Stalo již krásným zvykem, že se setkáváme u společných obědů, v místě, kterému říkáme Srdce.

Má tvar prosklené pyramidy. V její spodní části jsme vytvořili léčebné lázně. Slaná voda ve vířivé lázni, spolu s krystaly a hudbou přináší denní odpočinek všem, kdo po něm zatouží. Pro chladnější dny je zde k dispozici voňavá pára a solná jeskyně.

Laskavé ruce léčitelů pak uvedou do harmonie energii v celém těle.

Masáže si dopřávají nejen dospělí. Mazlení s dětmi je naprosto přirozenou součástí a všichni si jej užíváme. 

Drhou půli přízemí tvoří čajovna s přípravnou pokrmů. Sem chodíme nasytit svá těla i duši. Jídla jsou lahodná a plná báječné energie.

Je zde i zázemí pro zelenou školku a školu. Děti jsou vesměs venku a tak přirozeně přijímají informace o běhu vesmíru. Učí se počtům a písmu tak, aby to pro ně bylo zábavné i přínosné. Některé klasické učivo se probírá jen letmo, neboť pomíjivost času je zřejmá. Zůstávají tak bytostmi plně vědomými sebe , s individuálním přístupem k životu a přitom znalé všeho, co je k němu třeba.

V prvním patře našeho srdce je velká relaxační místnost. Otevřený prostor, vhodný pro společné meditace, sdílení. Je zde příjemné světlo doplněné zelení a průsvitnými paravány, pro pocit intimity.

Energie pyramidy je právě zde nejvíce aktivní.

Ve třetím patře sídlí materiální srdce, stejně důležité pro chod společenství, jako to duchovní.

Rovnováha je slovo, které se zde zhmotňuje na každém kroku. 

Okolí pyramidy je uzpůsobeno svému účelu. Dětské prolézačky ze dřeva s nosností dospělého muže. Parčík ve stylu japonské zahrady, zákoutí pro chvíle klidu pod živými přístřešky z proutí.

Pro příležitosti slavnostních chvil, nebo jen pro možnost spojení s předky byl vybudován kamenný kruh a labyrint z levandulových keřů.

Na místních lukách se pasou kravičky a koníci. Mezi nimi ovce a kozy. Pobíhají zde i slepičky. Vše v souladu. Na polích roste obilí, kukuřice, žito a jiné plodiny, okolo poletují včelky. V lese sladce voní jahody, ostružiny a maliny. V sadu zraje ovoce. V blízké řece se prohánějí pstruzi.

Za měsíčních nocí se nese naším krajem zvuk bubnů a jiných muzikátek. Udržujeme si vědomě spojení s našimi předky. Děkujeme jim za vše, co pro nás konají. Děti nám v těchto případech sdělují pravdy moudrosti, kterých se sami dobíráme mnohem pomaleji.

Společně slavíme svátky kterékoli víry. Radujeme se ze života bez předsudků a omezení. Svobodně, tak, jak to každý uvnitř cítíme.

Celý tento ráj je stvořený k životu, každý zde má své místo, každá zde plní své poslání duše. Navzájem si projevujeme úctu s vědomím, že všichni jsme si rovni. Jsme jeden organismus tepající rytmem vesmíru. Byť jsme každý trochu odlišný, neboť i v přírodě stěží najdete něco stejného, žijeme spolu v respektu k druhému.

Tento náš vnitřní mír se nám odráží v hvězdném nebi a mnohonásobně se nám vrací.

V hojnosti pro všechny, v klidu a pohodě, v prosperitě.

Toto je můj Domov, zde žiji, zde jsem sama sebou a zároveň vším.

Tak se děje a dít se bude dál.

Děkuji.      Janinka Ja-Ga Čejková 27.3.2014