Z deníčku zasloužilé matky aneb Jak jsem ke dvěma čárkám přišla

Milý deníčku, předem mi dovol, abych se v krátkosti představila.

V okamžiku, kdy do tebe zapisuji první písmenka, jsem maminkou čtyř narozených a dle všech tzv. Nepřímých příznaků, jednoho, zatím nenarozeného, dítka. Nejstaršímu z nich je 21 let a nejmladší 3 a půl roku.Prožila jsem si tři roky vlastnoručně vytvořeného pekla po zkušenosti, do které jsem se nechala dovést a která šla proti všem mým vnitřním zásadám.Přes tehdy možnou antikoncepci jsem otěhotněla a vzhledem ke zdánlivě nepříznivým okolnostem přistoupila na umělé přerušení tohoto stavu. Jen díky tomu, že mne má víra v něco vyššího s moudrostí mne daleko převyšující dovedla k odpuštění si, jsem nyní kým jsem. Zasloužilou matkou, prozatím, čtyř dětí. Až do nedávna jsem si myslela, že to tak i zůstane.

 

Něco je jinak

Je 29.října, dva dny před svátkem Samhain. Těsně před usnutím se mi postupně zjevují tři známé tváře. Se všeobjímajícím úsměvem Ježíš Kristus, nádherná Máří Magdalena a svatý Petr. Holohlavý a s dlouhými bílými vousy. Já si prostě nemohla pomoct. Poselství, které mi přinesli mi v tu chvíli zůstalo skryto, i když nyní mi přišlo slovo Požehnání. Spojovala jsem si tedy jejich návštěvu s nadcházejícími dny prolínání dvou realit. Na druhý den večer jsme s manželem zatoužili být si velmi blízko. Oba jsme si vědomi mého potenciálu otěhotnět a proto jsem již v květnu zakoupila pomůcku zvanou Femi Cup. Spolu se spermicidním přírodním gelem splňuje stejná kriteria ochrany před početím, jako jakákoli jiná, včetně hormonální. Tedy pokud vesmír dovolí. S přesvědčením, že vše je jak má být, jak jinak taky, jsme si tedy prožili krásné společné chvíle a usnuli. Ráno 30 tého jsme odjížděli na vícedenní výlet a tak jsem na onu pomůcku lehce pozapomněla. Dle návodu by to mělo být spíše ku prospěchu věci antikoncepční. Navíc s vědomím, že nejpozději do čtyř dnů očekávám menstruaci. Tedy jakápak překvapení.Už večer jsem si přestávala být jistá, naléhavá potřeba jíst maso, resp. Paštiku a nechuť ke sladkostem mi tak trochu ležela v hlavě. Nazítří to nebylo lepší a sobotní tatarák tomu nasadil korunu. K tomu jsem,na své poměry nečekaně, zlehka popíjela i pivko a griotku. Dávky byly nízké, přesto pro mne udivující. 

Jdeme do lékárny

A menstruace nikde. Přes jasné informace od ostatních žen, že ony už jo, já stále nic. Přitom cítím podivné pnutí v prsou a v podbřišku. Ještě dva dny vyčkávám a pak zamířím do lékárny. Paní magistra mi podává 1 ks balení. Omyl testy jsou tam dva, jak záhy zjišťuji po otevření krabičky. Ještě večer nevydržím a první proužek nořím do kapaliny nesoucí informace. To si snad ze mě někdo utahuje. Bez zaváhání se na proužku objevují dvě čárky. V hlavě se mi začíná vařit guláš, nějak se nemůžu dobrat emoce spontánního nadšení. Předávám tatínkovi proužek s výraze spíše rozpačitým. Jeho reakce je čtyři nebo pět, vždyť je to jedno. Mno jak komu. Jdu spát a ponechávám si otevřená dvířka, která však nemají svůj reálný význam. Krom toho, že tam prostě jsou. Třeba…Ráno provádím kontrolní testík a výsledek je stejný. Na náhody nevěřím a na tuplované už vůbec. Podle všeho tedy čekáme další děťátko.Věřím, že mi deníčku odpustíš, emoční kocovina, která se u mne dostavila, byla krutá. Absolutně bez přípravy jsem byla postavena do situace, kterou lze zastavit jediným, pro mne v podstatě mimo moji realitu postaveným, způsobem. Ze všeho co jsem byla v tu chvíli schopna cítit, zbyl jediný pocit neubývající energie.Připadala jsem si náhle šestiruká a šestinohá. Co se týká mateřských pudů absolutní nula. 

Ráno bývá moudřejší večera

Dnes již jsem schopná alespoň přijímat gratulace k novému svému stavu. A upřímně na ně i s poděkováním odpovídat. Včera by to byla komedie a přiznávám, že mne ani prsty nechtěly poslechnout, když jsem se o to jedenkrát pokusila. Učím se přijímat svůj vlastní stav, který mi tak trochu připomíná profesionální vyhoření. Na jednu stranu konám vše proto, aby se nově vznikajícímu tělíčku vedlo co nejlépe, na straně druhé se však nedokážu vtěsnat do snad očekávaného nadšení z toho. Začala jsem lehce špinit. Bez unáhlených závěrů, z předchozích těhotenství již tuto fázi znám, přijímám i možnost, že si to ten tvoreček může ještě rozmyslet. Opět bez valných emocí, tak trochu mám ze sebe strach. Dnes jsem mírně řečeno předrážděná, stačí málo a mám chuť s něčím třísknout. Oproti předchozím dnům, kdy jsem se cítila plná lásky ke stávajícím dětem. Těsně než usnu kdosi přichází, s energií dospělého mužského a mírným pohoršením, ne byl docela obyč naštvanej, se mne ptá jak je možný, že se netěším. Že takto si to nepředstavoval, že čekal nadšené reakce. No tak sorry. Vedle mne leží tři a půl letá dcerka, o kousek vedle pětiletý synek. Oba ve věku, kdy konečně mohu být i sama sebou a přesto vím, jak moc mne ještě potřebují. To bude asi ten důvod. Kdybyste se mne byli zeptali, slyšeli byste moje hlasité ne. Jenže se mě nikdo neptal. Už chápeš, proč ze mne zrovna nadšení nečiší? Mlčí, ale jen chvíli, pak se pouští do výčitek. Tak a stačí. Já si plně uvědomuju jaký dar mi byl dán, jen se z něho teprve učím radovat a ano, jestli sis to maloval jinak, jsem připravena nato, že odejdeš. Jen to udělej co nejdřív. Pokud si moje duše předsevzala projít zkouškou spontánního potratu či něčím ještě více trpitelským tímto toto její rozhodnutí z okamžitou platností ruším. Děkuji za pochopení. Nastalo ticho, úplné. I můj neklid a nervozita náhle zmizela. Přiznávám, že trochu s obavami čekám, co bude ráno. 

Status quo 

Žádná velká změna se nekoná. Krom toho, že mne opustily výčitky a vnitřní pocit rozervanosti. Ne, stále ještě byste po mně marně chtěli jásot nad představou pátého dítka v rodině. Jen už jsem schopná radovat se z toho, že si to ten človíček zatím nerozmyslel. Do teď mi to bylo jedno. Síla, že? Uznávám.Včera jsem se pokusila kontaktovat doporučenou paní gynekoložku, po třetím neúspěšném pokusu jsem poslala email s podrobným popisem situace a nechávám to osudu. Až to bude potřeba, však ona se ozve. Tak nějak tuším, že v tom má prsty vyšší moc a její úmysl vyhnout se všem zbytným peripetiím, které dnešní medicina považuje za nutné. Budiž. Svůj večerní zážitek jsem vylíčila tatínkovi, reagoval na stejné vlně jako já. Díky za jeho schopnost empatie.

Comments

  1. viktorie

    mohla byste mi napsat svůj e-mail? ráda bych vám k výše uvedenému něco napsala.. co sama prožívám.. a hodně se to podobá vašemu textu.. 🙂 nechce se mi to ale psát do komentářů.. děkuji vám za váš text, vím, že nikdy na nic člověk není úplně sám..

  2. Balunka ;-)

    Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše – a ať se snaží/me sebevíc, ten „jiný úhel pohledu“ tu je
    a asi vždycky bude. Ale i přes vědomí téhle skutečnosti čas od času nastane okamžik, kdy máme pocit, že on/ona přece musí vnímat, cítit, chápat totéž co já .
    A zákonitě přijde zkamání z toho , že to tak není, a že cítíme, vnímáme a myslíme každý vlastně úplně v jiných dimenzích….

    Víš, co mě právě napadlo? Že právě vlastně prožíváš ten samý scénář, co před 19 lety – jen v přesně opačném stylu vnímání – tehdy Ty ANO (rozum i srdce byli zajedno), ale ON ne, ne a ne – Tobě bylo vnuceno racionální řešení, ačkoliv vše v tobě proti tomu křičelo NE!!!, ale nikdo se na tvé pocity neptal, neohlížel – racionální řešení bylo to jediné možné 🙁
    A teď , po těch letech je to úplně naopak – jsi to Ty, komu rozum , ale i srdce racionálně našeptávali „už ne…“ a vida – zase Tvoje vnitřní pocity nekorespondují s protějškem, který je od prvního okamžiku stoprocentně rozhodnutý a přesvědčený že ANO!!!…
    Jsou to paradoxy….

    Sama už jsem se několikrát zamýšlela, co by bylo, kdyby se to samé přihodilo u nás – a upřímně, úplně přesně vím, čím si v posledních dnech procházíš – měla bych to naprosto stejně a to z jediného důvodu – moje jediné prázné místo v životě mi na 100 % zaplnila Kája. Tak jak jsem po ní bytostně ty roky toužila, tak pořád to místo je jenom její, dokáže si ho moc šikovně pořád usurpovat jenom pro sebe 🙂 To naše „ženské spojení“ je prostě pořád moc pevné a vědomí, že další mimčo by nás od sebe odpoutalo by pro mě bylo hodně bolestivé – a to i kdyby to měla být další holčička. Takže naprosto rozumím té „rozervanosti“ a neschopnosti se upřímně radovat, pakliže Ti současný stav, už naprosto vyhovoval.
    Ono je prostě a jednoduše i pro ženu velký rozdíl, když je děťátko chtěné , předem milované a netrpělivě očekávané, anebo překvapení „nad rámec“ běžného programu…
    A názor zhmotnělé Energie dospělého mužského „Čtyři nebo pět- to už je jedno…“ 😀 😀 – co takhle čtyři nebo pět uzlů (ne na kapesníku !!! 😉 ) – to by taky mohlo být jedno – pro příště, na podporu už tak velmi účinné antikoncepční metody – účinnost by se zvýšila 4-5 krát 😉

    Ale nakonec, co my víme – třeba to má být shledání po 19 letech ??? 😉
    Tak hodně štěstí !!!!!

    • Díííky 😀 jen bych chtěla upřesnit, že taťka je mi v tuto chvíli maximální oporou, ať bych se rozhodla jakkoli. Ty výčitky a setkání před usnutím bylo v mé hlavě 🙂 Ty uzle by nejspíš pomohly, ale existují i méně razantní techniky 😀

Napsat komentář: Balunka ;-) Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.