Čekal jsem víc :D

Musím se přiznat, že jsem čekal popis Proč ne moc, inspiraci co si z nemoci máme odnést a pod.

Tento komentář mi přišel do soukromé zprávy po uveřejnění textíku o Ne moci coby pomocníkovi.

Uznávám, že jsem se moc nerozdováděla s vysvětlením, proč vlastně máme ne moc za přítele považovat.

Na svou obhajobu dodávám, že už tak mi přišel text dlouhý a obšírný.

Jak si tedy ne moci tvoříme?

V našem moudrém těle se nachází několik energetických center. Těch nejzákladnějších je sedm.

Souvisí s našim prožíváním na různých úrovních bytí. Od toho nejmateriálnějšího po spojení s intuicí.

Pokud některé z nich z jakéhokoliv důvodu začne stagnovat, tělo reaguje ne mocí.

Centra jsou v oblasti kostrče – souvisí s materiálním zabezpečením a potřebou přežít, také s dědictvím předchozích generací,

podbřišku- vztahy s okolím, rodinou, ale i radost a sexuální oblast,

soláru – uvědomění si sebe sama, svojí hodnoty,

hrudníku – láska k sobě včetně umožnění si se svobodně projevovat, volnost,

krku – komunikace s okolím, případně polykání slov,

oblast tzv. třetího oka – vnímání vlastní intuice, také naslouchání okolí a sobě,

sedmou je oblast temene hlavy, jinak také oblast korunní – propojení všech oblastí již uvedených a vědomí spojení se zázrakem stvoření.

Tělem v ideálním případě proudí životní energie odspodu nahoru řekněme ve spirálovitých kruzích. Říká se jí kundaliní a její přítomnost se projevuje vitalitou a zdravím.

V případě, že je některá z oblastí méně mocná, kundaliní se zde zpomalí a ostatní místa v těle směrem vzhůru tzv. prochladnou a začnou hlásit za pomocí různých příznaků, že je třeba nápravy.

„Je to dlouhý, že jo ? 🙂 „

Nejběžnější projevy jsou bolesti zad, v krku, hlavy, rýma a kašel. Většina ne mocí má základ v našem vlastním nerespektování svých možností a pocitů. Vlivy zvenku už jsou jen tou pomyslnou poslední kapkou.

V akutní fázi je dobré jim věnovat pozornost a čas.

Ideální je začít odspodu, tedy prohřát nožky a ledviny. Vztahy se táhnou velkou většinou všech ne mocí. Vykašlat se, doslova, na vše, co nám v tu chvíli brání nechat své tělo se uzdravit ( to se jí to pindá, veřte mi, mám pět dětí a svůj prostor jsem se naučila bránit, víceméně úspěšně, jako lvice mláďata ). Sdělit okolí svou potřebu odpočinku a tím zmírnit bolesti v krku.

V optimálním případě dojde k regeneraci do tří dnů, ty další jsou dočišťování.

Co s tím? Navrhuji odpočinek a podpůrné prostředky zmíněné v textíku Ne moc je kámoš.

Chronické fáze logicky vyžadují více času, něco, co vznikalo třeba i několik let si žádá více pozornosti, než týden, dva.

Uzdravení je tedy, jako mnohé, pouze na nás. Každá ne moc má svoje specifika, která bývají dosti přesným obrazem „křivd“, které na sobě pácháme či necháme páchat.

A ano, taky se v tom mnohdy motám ve spirálách, které, díky bohu a mojí touze po pochopení, jsou čím dál láskyplnější a mír nější.

Hihihi, mám otázečku. Můžeš svůj poznatek napsat do komentářů, na blog i na zeď?

Jako kritiku?

Jako poznatek.

Děkuji všem, kdo věnují čas těmto řádkům a pokud máte jakoukoliv připomínku k tématu, napište mi.

Comments

Napsat komentář: Josef Zajac Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *