Jsou na této planetě místa, která vás, jakoby náhodou vtáhnou a pak vás nechtějí pustit. Lépe řečeno vy se jich nechcete pustit. 🙂 Vypravili jsme se s dětmi na Petřín. Přes můj skepticismus bylo vše úžasné. K lanovce jsme přišli ve chvíli, kdy byl právě umožněn nástup, byla poloplná, tedy místa jsme měli pěkná. Benjamín se vykuleně díval, co je to za nový dopravní prostředek a zkoušel naučená slůvka: trambááj? nene….ššššhůůů…nene. To je la nov ka… trambáááj 😀 Vyjeli jsme na kopec a ani zde nebylo přelidněno. Užili jsme si krásné tři hodinky a že je čas jet dolů.
Read More
Avataři
Na své životní pouti jsem se setkala prozatím se třemi Avatary v lidském těle. První z nich je velmi známý a v okamžiku našeho sblížení byl velice unavený a toužil se vrátit do míst svého narození. Přesto zůstával dál v naší zemi a jeho program byl víc než přeplněný. Druhý se mi nejprve přišel představit ve snu. Mladíček s modrýma očima a blonďatými vlasy, se zářícím úsměvem. Vedli jsme dlouhou řeč o tom, jak je nutné stále přeciťovat přes vlastní srdce bez ohledu na to, kdo nám právě káže. Celý hovor obklopovalo fialovo zlaté světlo a já se cítila velmi
Read More